„Na podzim roku 2010 jsem viděl v hledišti na první zkoušce pro mě neznámou Alžbetu Bartošovou, drobnou brunetku, která plaše a s úctou sledovala dění na jevišti. V průběhu zkoušení jsem v ní objevil nejen pěvecky, ale i herecky talentovanou osobnost. Na zkoušky vždy chodila připravená. Všechny připomínky si pamatovala a snažila se udělat vše tak, aby splňovala moje režisérské představy. Po Katu Mydláři jsem s ní ještě několikrát spolupracoval (Angelika, Tři mušketýři). A proto jsem rád, že jsme se nyní opět pracovně potkali při muzikálu Muž se železnou maskou. K jejím pozitivním vlastnostem se dá přičíst i to, že akceptuje mnou vytvořené herecké mantinely role, kterou ztvárňuje, ale zároveň je schopna mi jako režisérovi nabídnout nové nuance, které často rád přijímám. Občas v její češtině někdy cítím slovenský akcent, ale veřím, že se ho postupne zbaví.“
– Libor Vaculík
